AAIA / NTRCTC

Nový projekt fyzického divadla o Antarktidě, o vztahu člověka a Země. Je o kontinentu na samém "okraji mapy naší planety", o její velikosti a geografii obecně málo víme. Na Antarktidě je město, kde žije tisíc lidí proto, aby několik týmů vědců mohlo provádět výzkum. Na Antarktidě pořád fouká, počasí se rychle mění a občas není nic vidět, ani horizont, jen bílá tma. Za posledních 25 let roztály 3 biliony tun ledu a oceán stoupl o 8 milimetrů. V posledních 5 letech se rychlost tání téměř ztrojnásobila. Je domovem tučňáků, velryb, mrožů, lachtanů a několika druhů ptáků. Je to poslední skutečná divočina na tomto světě. Vzniká ve spolupráci s antarktickými vědci z Ameriky, Kanady a České republiky, českými ekology a umělci, kteří se zabývají environmentálními tématy.

Navázali jsme spolupráci s několika vědci, jejich výpověďmi, zkušenostmi a daty. V rámci zvukového designu představení jsme se napojili na americké polárními vědce (Julien Chaput a Douglas R. MacAyeal), kteří při svém výzkumu hluboce vrtají ledovce, hází kusy ledu do vrtů a nahrávají zvukové záznamy padajícího ledu. Ze záznamů vypočítávají vztah mezi změnou klimatu a změnami hlubokých úrovní ledovců.

Vizuální i zvuková estetika performance vychází z autentických, osobních a vědeckých poznatků lidí, kteří na Antarktidě pracovali. Jsme v kontaktu s Marií Šabackou, mladou českou polární badatelkou a mikrobioložkou, která sdílí své osobní zážitky z pobytů na Antarktidě a zprostředkovává tak citové vazby a zážitky z této krajiny. Projekt se vztahuje k enviromentálním, politickým a filozofickým otázkám, které se ve spojitosti s tímto rozsáhlým místem poslední skutečné a mizející divočiny na Zemi přirozeně vynořují.

Antarctica vede publikum k emocionálnímu napojení na toto téma.

Co se stane s vědomím člověka, když ho přesuneme do krajiny s extrémními životními podmínkami? Co se stane s významem slov oligarchů, když je s pultíkem přesuneme na Antarktidu? Jak se změní vnímání rozložení světa, když změníme zažitý pohled na svět a do středu pohledu na planetu postavíme jižní pól? Jaká je souvislost s otevřením knihovny v romské čtvrti mostecký Chánov, která je přímo zasažena těžbou a spalováním uhlí, a kolik ještě kostek ledu se rozpustí v mořském koktejlu uhlobaronů, než vykoupí všechny povolenky na provoz tepelných elektráren? Jak se tváří tučňák na fotce japonského turisty?

Hlasové vedení: Cecile da Costa,
Choreografická spolupráce: Helena Arenbergerová
Pohybová supervize: Dora Sulženko Hoštová
Dramaturgie: Otto Kauppinen
Scénografie: Anna Chrtková
Light design: Filip Horn
Produkce: Viktória Beličáková
Performeři: Michaela Dašková a Michal Kindernay

Představení vzniká v koprodukci Trikular z.s. a Studia ALTA. Jeho partnerem je také TJ Sokol Smíchov I.

Projekt podpořili: Studio ALTA, Ministerstvo kultury, Státní fond kultury, TJ Sokol, Nová síť a Co.labs.